Přeskočit na hlavní obsah
Přeskočit hlavičku

Kateřina Mamulová Kutláková: Mám ráda, že má práce není stereotypní

Kateřina Mamulová Kutláková: Mám ráda, že má práce není stereotypní
Ing. Lenka Bardoňová z Centra nanotechnologií (CEET-CNT) uspěla v Cenách Wernera von Siemense, kde v kategorii Nejlepší diplomová práce získala třetí místo. Svou závěrečnou práci psala na téma Příprava nanovlákenných vrstev s obsahem jílových minerálů pomocí elektrostatického zvlákňování. Práci vedla Mgr. Kateřina Mamulová Kutláková, Ph.D. Redakce časopisu Akademik vyzpovídala do tohoto čísla obě ženy.

Vaše diplomantka Lenka Bardoňová uspěla v Cenách Wernera von Siemense se svou závěrečnou prací. Co pro vás to ocenění v rámci Cen Siemens, znamená?

Cena Wernera von Siemense pro mě znamená prestižní vědecké i morální ocenění, skvělé PR pro českou vědu a naši univerzitu. Naplňuje mě pocitem velké zodpovědnosti a vnímám to především jako morální závazek, abych ve své práci dál pokračovala a studentům se nadále maximálně věnovala. Neméně významná rovina ceny spočívá v oceňování akademických pedagogů. To přispívá ke zvýšení celkové významnosti akademické profese a snaze poukázat na mnohdy velmi dobrou spolupráci mezi univerzitami a akademiky samotnými. V neposlední řadě také to, že hlavním posláním univerzit je poskytovat kvalitní vysokoškolské vzdělání v bakalářském, magisterském i doktorském stupni.

Koho napadlo se do soutěže přihlásit?

Poprvé jsem se o soutěži dozvěděla v roce 2017, kdy se na nás tehdy v souvislosti s vyhlášeným 20. ročníkem Ceny Wernera von Siemense obrátil ředitel Centra nanotechnologií prof. Ing. Jaromír Pištora, CSc. Prvním zainteresováním v soutěži mi pak bylo adresováno pozvání k účasti v následujících ročnících vždy přímo koordinátorkou soutěže. Vzhledem k tomu, že Ing. Lenka Bardoňová je opravdu talentovanou studentkou, neváhala jsem ani okamžik, abych Lenku neinformovala o možnosti přihlásit se do boje o prestižní ocenění v kategorii Nejlepší diplomová práce. Vítězné práce vybírají nezávislé komise složené z rektorů a prorektorů předních českých univerzit, předsedkyně Akademie věd a ředitelů ústavů AV, a také proto si ocenění nesmírně vážíme.     

Jak podle vás vypadá kvalitní bakalářská, diplomová nebo disertační práce?

Obecně použitelnou zásadou je, že neexistuje nic takového jako „kvalitní závěrečná práce snadno a rychle“. Prvním předpokladem kvalitní vědecké práce je vhodná volba tématu, jasně formulované cíle práce a mít jasno, koho mohou výsledky naší práce zajímat. Zjednodušeně řečeno, nedělat „výzkum pro výzkum“. S tím velmi úzce souvisí výběr vhodného školitele. Dalším důležitým předpokladem kvalitního akademického textu je vhodný styl, jazyk a formální náležitosti. Tím hlavním, co se na kvalitní vědecké práci hodnotí, je však vlastní přínos autora, tedy to, co práce přidává k současnému stavu poznání v dané oblasti výzkumu.

 Jak jste se dostala na Centrum nanotechnologií VŠB-TUO?

Mým koníčkem vždy byla zvířata, proto jsem nastoupila po základní škole na Tauferovu střední odbornou školu veterinární v Kroměříži, kde jsem si svůj sen stát se veterinářkou jen utvrdila. V prvním ročníku magisterského studia na Fakultě veterinárního lékařství VFU Brno se mi stal vážný úraz a zpátky na tuto školu jsem se už nevrátila. Následně jsem studovala obor Anorganická chemie, na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, kde láska k vědě a výzkumu vzešla. Pokračovala jsem v postgraduálním studiu. V této době bylo ředitelem Centra nanotechnologií vyhlášeno výběrové řízení na pozici akademicko-vědeckého pracovníka v oboru rentgenové práškové difrakce. Vzhledem k tomu, že mě tato problematika fascinovala již během magisterského studia, přihlásila jsem se, a tak se vlastně dostala na Centrum nanotechnologií VŠB-TUO.  Přiznám se, že můj první pokus byl neúspěšný. 

Zmínila jste, že na vysoké škole vzešla láska k vědě a výzkumu. Jakému tématu se ve svém výzkumu aktuálně věnujete?

Vzděláním jsem anorganický chemik, ale snažím se věnovat různým oblastem výzkumu, protože si ráda rozšiřuji své obzory. Světové znečištění životního prostředí dospělo tak daleko, že je uznáváno jako vážný problém, na nějž je zapotřebí se bezprostředně zaměřit. Proto se v současnosti intenzivně věnujeme problematice výzkumu a vývoje fotokatalytických nanokompozitních materiálů („nanočástice/nosič“). Jedná se tedy o chemické polovodivé materiály, které mají schopnost při ozáření elektromagnetickým zářením o vhodné vlnové délce rozkládat látky znečisťující životní prostředí. Nanočástice jsou v tomto případě přímo vyrostlé na vhodné silikátové matrici a jejich ukotvení tak eliminuje případná environmentální rizika nanočástic při technologiích přípravy i při praktickém využívání těchto materiálů. Dalším odborným zaměřením je RTG strukturní analýza, která ve mně probudila velkou láskou již na vysoké škole. Zůstala jsem jí věrná dodnes.

Co máte na své práci nejradši?

Jedním slovem…na své práci mám ráda „všechno“.  Mám ráda, že má práce není stereotypní. Učím se pořád něco nového, to mě opravdu hodně baví a velmi naplňuje. Rozhodně je to samotná výzkumná práce. Být v kontaktu s nadějnými, iniciativními a inteligentními kolegy, což práce na vysoké škole umožnuje. Použitelnost našich výsledků výzkumu a vývoje v praxi, spolupráce s firmami. Velice ráda komunikuji se studenty a je velmi uspokojivé, když vidíte, že jste své studenty pro obor nadchla, nebo je něco nového a zajímavého naučila.

Samozřejmě, že občas se v práci najde něco, co mě dokáže „popudit“. Většina z nás však v zásadě malé překážky překonává ráda, alespoň není nuda.

Co si myslíte o studiu a práci na dálku? Mělo by být něco ze současné doby zachováno?

Domnívám se, že jsme vzdělávání pomocí distanční výuky na VŠB-TUO zvládali výborně, ale přesto se všichni společně těšíme, až se nám podaří virus porazit a budeme se moci postupně vrátit k prezenční výuce. Zejména pro realizaci závěrečných prací studentů je distanční výuka dlouhodobě neúnosná. Z mého úhlu pohledu by však práce z domova měla být částečně zachována. Pokud je potřeba, jsem schopná trávit v laboratoři veškerý svůj čas, ale pokud je nutné výsledky vyhodnotit a zpracovat, nebo provést literární rešerši k danému výzkumu, je rozhodně lepší pracovat z domova. Pracovní výkon je mnohem méně narušován nenadálými pracovními činnostmi jako by tomu bylo na pracovišti. Většině zaměstnanců zabere cesta do práce a z práce minimálně hodinu denně (mně 2 hodiny denně). Zaměstnanci pracující z domova mají o tuto dobu více času na práci. Takže v ideálním případě je to asi tak padesát na padesát.

 

Text: Ing. Barbora Urbanovská, šéfredaktorka časopisu Akademik

Foto: Ceny Wernera von Siemense

Vloženo: 9. 8. 2021
Kategorie:  Aktuality
Útvar: 9920 - Vztahy s veřejností
Zpět