Ocenění potvrzuje dlouhodobé směřování centra, které propojuje výzkum, průmysl i veřejnou sféru v oblasti udržitelné energetiky. „Udržitelnost máme v DNA. Nejde o jednorázový projekt, ale o promyšlenou strategii s přesahem do národní i evropské úrovně,“ říká Stanislav Mišák, zástupce CEET, v rozhovoru, který odhaluje nejen klíčové projekty a partnerství, ale i výzvy, které stojí před Českem v následujících letech.
CEET získal ocenění za udržitelnost v soutěži Czech Industry Challenge. Co to pro vás znamená?
Udržitelnost je pro mě osobně velmi důležitá. Jde o komplexní pojem, který zahrnuje tři klíčové oblasti: ekonomickou spravedlnost, sociální odpovědnost a ohleduplnost k životnímu prostředí. Právě tyto pilíře tvoří základ všeho, čemu se na CEET věnujeme. Udržitelnost pro nás představuje nejen hodnotu, ale i závazek do budoucna. Bereme ji jako velkou zodpovědnost a chceme být i nadále lídry v této oblasti.
Co vám pomohlo k výhře podle vás a co podle poroty?
Klíčové podle mě bylo, že se nám podařilo propojit všechny tři zmíněné oblasti do jednoho atraktivního a konstrukčně zajímavého řešení. Významně přispělo i to, že bylo zřejmé, že nejde jen o jednu konkrétní budovu, v tomto případě CEETeho, ale že jde o jasnou dlouhodobou strategii - vizi. Nejde o jednorázové, ad hoc řešení, ale o promyšlený proces, jehož cílem je energetická transformace.
V čem je přístup CEET k udržitelnosti jiný oproti ostatním výzkumným institucím? Jak je na tom s udržitelností VŠB – Technická univerzita Ostrava?
Jako zástupce univerzity mohu s jistotou říct, že jsme ušli obrovský kus cesty. Kampus univerzity se systematicky snažíme směřovat k energetické soběstačnosti a aktivně pracujeme v oblasti udržitelnosti, a to s využitím všech dostupných zdrojů, které máme k dispozici. Podařilo se nám také efektivně pracovat na biodiverzitě kampusu, propojujeme různé biotopy s podporou vlastního včelařství a dalších ekologických prvků. Může se zdát, že jde o zdánlivě malé fragmenty, ale ve spojení s konceptem energetické soběstačnosti tvoří tato strategie silný a funkční celek. Integrujeme moderní technologie a zároveň využíváme výhod rozlohy a rozmanitosti kampusu - to je obrovská výhoda.
Co se týká CEET, udržitelnost je pevně zakotvena v naší strategii, vizi i poslání. Chceme tento přístup rozvíjet nejen na národní úrovni, ale i mezinárodně. Naším cílem je nabídnout komplexní řešení, která budou přenositelná a aplikovatelná na různé typy infrastruktury v jakékoli zemi Evropské unie.
Jaké udržitelné projekty CEET a VŠB-TUO bys vyzdvihl?
Nemohu jmenovat jen jeden projekt – všechny jsou součástí větší skládačky. Vytváříme z nich mozaiku, kde má každý prvek své pevné místo. Pokud bych ale měl vyzdvihnout ty, které výrazně pomohly – zejména po finanční stránce – pak bych zmínil především CEETe jako investiční projekt, který reprezentuje možnosti pro transformaci energetiky s využitím obnovitelných zdrojů a obecně nízkouhlíkových technologií. Ten bych označil za počáteční impuls, od kterého se vše začalo odvíjet.
Velký přínos má také projekt REFRESH, vlajková loď Moravskoslezského kraje. CEETe a REFRESH spolu úzce souvisejí a od začátku je tak i prezentujeme. Zatímco REFRESH se zaměřuje na dlouhodobou dekarbonizaci Moravskoslezského kraje, CEETe představuje konkrétní první kroky, které je potřeba realizovat bezodkladně.
Dále existuje řada dalších navazujících nebo komplementárních projektů, které propojují například národní centra – jako je Národní centrum pro energetiku – a další iniciativy řešené pod hlavičkou Technologické agentury ČR nebo prostřednictvím různých operačních programů. Zapojeni jsme i do výzev vyhlašovaných Ministerstvem průmyslu a obchodu, Ministerstvem životního prostředí, Ministerstvem dopravy a dalšími subjekty.
Jak do svých ekologických a udržitelných řešení zapojujete partnery a vlastně i jednotlivé součásti CEET, jak ony přispívají k udržitelnosti?
To je velmi dobrá otázka – a řekl bych, že naprosto klíčová. Partnerství je totiž pro nás zcela zásadní. Stavíme ho na třech pilířích, které si můžete představit jako vrcholy trojúhelníku.
Prvním je státní a veřejná sféra – tedy ti, kdo definují cíle a nastavují pravidla. Druhý představuje akademická sféra, konkrétně univerzita a CEET, které přinášejí vědecké zázemí a výzkumný potenciál. A třetím jsou průmysloví partneři – ti, kteří nám pomáhají převádět technologie do praxe a přinášejí cenné know-how z reálného prostředí.
V tomto inovačním ekosystému se pohybujeme a skrze něj se snažíme transformovat naše řešení v oblasti udržitelné energetiky do konkrétní praxe.
Jaké jsou vaše plány do budoucna?
Pokud jde o výzkum v oblasti udržitelné energetiky a udržitelnosti obecně, velmi bych si přál, aby měl náš přístup přesah i na mezinárodní úroveň. To, co budujeme v České republice, je pevně zakotveno v našem kontextu – přizpůsobené konkrétním podmínkám a potřebám země. Právě proto věřím, že naše řešení mohou přispět i ke změnám v legislativě, tam, kde to je s ohledem na současné i budoucí směřování společnosti nezbytné. Mnoho strategických dokumentů vzniklo v minulosti za zcela jiných okolních podmínek a tyto je třeba aktualizovat. Pokud naše práce pomůže, byť i malým krokem, upravit směr, kterým se ubíráme, považoval bych to za velký úspěch – jak na národní, tak na evropské úrovni.
Když se ptáte na priority, jednou z nich je rozhodně to, aby i Evropská komise vnímala, že v České republice existuje silný a zodpovědný tým, který se udržitelnosti věnuje systematicky, a to nejen pro oblast vědy a výzkumu, ale i pro naši roli v podpoře úpravy legislativy, tj. pro roli tzv. „policy-maker“. Chceme, aby naše výsledky dávaly smysl nejen doma, ale i v evropském kontextu, což by zároveň posílilo pozici našich zástupců a delegátů v institucích EU – aby měli silnější hlas a mohli kvalifikovaně prosazovat naše postoje.
Nedávno nás navštívili zástupci Evropské komise a byli velmi příjemně překvapeni tím, co všechno se nám v Česku daří. Zároveň ale byli nemile zaskočeni tím, že se o těchto aktivitách téměř nic nedozvídají v Bruselu. A právě to je potřeba změnit. Dokud bude existovat propast mezi tím, co v ČR skutečně umíme, a tím, co se dostává na evropskou úroveň, bude velmi těžké získat skutečný mandát k vyjednávání.
Jednou z mých priorit je proto naučit se lépe prezentovat naše úspěchy u zástupců v evropských strukturách. Aby jejich hlas nebyl jen doplňkový, ale aby měl reálnou váhu a dokázal ovlivnit směřování evropské politiky v oblasti udržitelné energetiky.
Jaké výzvy jsou aktuálně nejpalčivější v Česku?
To je v tuto chvíli velmi aktuální otázka, protože Českem stále rezonuje nedávný blackout, ke kterému došlo v Praze. Do té doby jsme o podobných událostech slyšeli spíše z médií nebo ze zahraničí. Tentokrát ale došlo ke kolapsu robustní české přenosové soustavy. Selhalo bezpečnostní kritérium N-1, protože několik dalších zdrojů nedokázalo adekvátně zareagovat. Ukázalo se, že i přes veškeré deklarace o spolehlivosti naší infrastruktury existují zranitelná místa.
To jen potvrzuje, že se musíme ještě intenzivněji věnovat otázkám zajištění stabilní, bezpečné a dostupné dodávky energie pro všechny. Právě to je podle mě jedna z největších výzev, kterým dnes jako společnost čelíme. VŠB–TUO se do tohoto úsilí aktivně zapojuje – hledáme konkrétní řešení, jak na tuto výzvu odpovědět.
Tady v Moravskoslezském kraji jsme už odvedli velký kus práce. CEET například připravil dopadovou studii týkající se odklonu od uhlí a podílíme se na celé řadě projektů, které přinášejí nová řešení pro jednotlivé části ostravské aglomerace. Moravskoslezský kraj má své priority jasně definované – a my víme, které problémy jsou nejpalčivější. Právě proto pracujeme na konkrétních, prakticky použitelných výstupech.
Můžete ty nejdůležitější přiblížit?
Například elektrárna v Dětmarovicích, která letos na jaře definitivně skončila s výrobou elektřiny z uhlí, představovala dlouhodobě stabilní zdroj, zejména pro zimní špičky a vyrovnávání sítě. Najít za ni plnohodnotnou náhradu nebude jednoduché. CEET se aktivně podílí na analýzách a hledání řešení, která by zajistila co nejméně bolestivý přechod – a to jak z hlediska financí, tak z hlediska rychlé realizovatelnosti.
Události v Praze jasně ukázaly, jak rychle roste podíl obnovitelných zdrojů v energetickém mixu. Problémem však je, že s tímto růstem nepostupuje souběžně výstavba dostatečně kapacitních záložních systémů. Ty jsou přitom klíčové pro zvládání výkyvů – například při velkých přetocích obnovitelné energie přes naši přenosovou soustavu – a pro udržení stability celé sítě.
Udržitelnost je závazek. Bavili jsme se o tom, jaká je situace teď, v roce 2025. Jaká bude v roce 2030? Tady na univerzitě, na CEET?
U CEET je směr vývoje zcela jasný, jak jsem již zmínil na začátku našeho rozhovoru – udržitelnost máme v DNA. Naší ambicí je dále rozšiřovat obnovitelné zdroje energie v rámci kampusu a zároveň snižovat jeho celkovou energetickou náročnost. Chceme se také více zaměřit na podporu biodiverzity v porubském kampusu. Příkladem může být zelená stěna na budově CEET, kterou považujeme za začátek. V plánu je budování dalších biotopů, které budou přirozeně doplňovat okolní prostředí.
Klíčovým krokem v oblasti udržitelnosti je výstavba vodíkového polygonu v prostoru současné točny autobusu č. 37. Stávající zastávka bude nahrazena moderní plnicí stanicí na vodík. Ve spolupráci s Moravskoslezským krajem a Dopravním podnikem Ostrava se zde zaměříme na nízkoemisní veřejnou dopravu, konkrétně pro čtyři autobusy.
Předpokládám, že cestu k větší udržitelnosti zvolí i další části univerzity. Některé fakulty již uvažují o instalaci fotovoltaických systémů. Dále plánujeme řešit sdílení energie napříč areálem, vybudování bateriového úložiště, které by pomohlo stabilizovat spotřebu.
A v neposlední řadě vnímáme jako jednu z nejdůležitějších rolí univerzity právě vzdělávání v oblasti udržitelnosti. Je nezbytné budovat změnu zdola – od CEET, přes univerzitu až k širšímu společenskému prostředí.
Samozřejmě, další vývoj bude ovlivněn i politickým kontextem. Výsledek voleb a směřování nové vlády výrazně ovlivní, jakým způsobem se budou podobné projekty nadále rozvíjet.
Foto: Archiv CEET VŠB-TUO