Gratulujeme k ocenění Nejlepší publikující mladá vědkyně, které jste získala na listopadovém zasedání Vědecké rady VŠB-TUO. Co pro vás toto ocenění znamená?
Mockrát děkuji. Vidím v něm ocenění práce nejen mojí, ale i práce mých kolegů, bez kterých by k tomu nikdy nedošlo. Jsem jim za to nesmírně vděčná.
Máte za sebou úspěchy v Doktorské grantové soutěži i na Scientific Writing Campu. Chtěla jste být vědkyní odjakživa, nebo jste původně snila o jiné profesi?
Tuto otázku jsem, shodou okolností, nedávno řešila i s rodiči a ani oni už přesně neví. Pamatuji si, že mě na chvíli lákala architektura, ale už od dětství mě bavilo učit se, zkoumat věci do hloubky a přicházet jim na kloub. To spojování poznatků a hledání kreativních řešení problémů mi ale bylo vždy blízké.
Jak jste se dostala k výzkumu pokročilých materiálů a nanostruktur? Byly pro vás nanomateriály jasnou volbou, nebo spíše náhoda?
Upřímně – byla to úplná náhoda. Krátce před podáváním přihlášek na vysokou mi tehdejší třídní učitelka doporučila obor, o kterém jsem předtím vůbec nevěděla. Chemie, fyzika a matematika mě bavily, ale netušila jsem, že existuje obor, který to všechno propojí.
Nebudu lhát. Studium, především to bakalářské, bylo těžké a chtěla jsem to vzdát, ale mý tehdejší spolužáci byli skvělí a pomáhali jsme si, jak jen to šlo. Jakmile se to vše začalo propojovat a dávat mi smysl, tak se to překlopilo a nyní mě to baví.
Co vás na současném výzkumu nejvíce baví?
Nejvíc mě baví, že žádný den není stejný. Výzkum je o neustálém objevování, posouvání hranic a hledání řešení jen během toho řešení se těch otázek objevuje následně více a více.
Na čem v současné době pracujete?
Mým hlavním tématem je vývoj vlákenných membrán obohacených o fotokatalyzátory pro čištění vod a vzduchu od polutantů a toxických látek. Čím víc se tomu člověk věnuje, tím víc zjišťuje, kolik toho ještě neví – a že je stále prostor pro efektivnější i stabilnější materiály, ale i technologie s tím spojené.
Kromě toho pokračuji i v dalších projektech se svými kolegy – od sorpčních materiálů, přes fotokatalyzátory až po výzkum degradace polymerních materiálů. Baví mě mít širší záběr a řešit různé typy problémů. Sdílení nápadů a společné „přemýšlení u kávy“ má často největší přínos
Které vaše články nebo výzkumné výsledky vás nejvíce těší?
To se mi těžko posuzuje. Mám radost, že jsem loni úspěšně dokončila disertaci. To byl můj strašák. Každá publikace mě ale nějakým způsobem posunula dál, přinesla mi nové zkušenosti a často i nové spolupráce. Věřím však, že ty zásadní milníky mě ještě čekají.
Co byste poradila studentkám, které uvažují o vědecké kariéře?
Poradila bych jim, aby si věřily a nenechaly se zastrašit tím, že někdo „ví víc“. Věda je o dlouhodobém působení a bádání, a každý má na začátku pocit, že je toho moc – experimenty nefungují, projekty se komplikují a člověk má občas pocit, že přešlapuje na místě. Je ale důležité nenechat se odradit. Těmi neúspěšnými pokusy a mnoha chybami se člověk musí prokousat a nebrat si to osobně. Doporučila bych jim také nebát se ptát a obklopit se lidmi, kteří je podpoří, inspirují a u kterých se mohou učit a posouvat se dále. Nejkontroverznější, ale současně ty nejlepší a nápady, často vznikají náhodou, když se člověk nemůže pohnout z místa a z frustrace popisuje své trable kolegům.
Máte strategie, jak zvládat náročné experimenty a zároveň si najít čas na relax?
Snažím se mít, ale ne vždy to vyjde podle představ, ale je to částečně i můj koníček. Tato práce je hodně o používání hlavy, takže cokoliv, kdy hlava odpočívá je vítáno, od klidné jógy, procházky se psem v přírodě, až po uklízení laboratoří nebo jít na pivo s přáteli. A za mě taky ten čas, kdy člověk není on-line, je neocenitelný. Vědomě vypnout upozornění na emaily je pro mě takové pohlazení a ujištění, že není potřeba mít mozek stále v pozoru.
Kdo byli vaši nejdůležitější mentoři a proč?
Určitě můj školitel, který mě vedl nejen odborně, ale byl pro mě inspirací i lidsky. Jeho podpora, názory a jeho přístup „nechám tě si na to přijít, ale kdybys potřebovala, jsem tady“ pro mě měl obrovskou hodnotu.
Kromě něj i moji kolegové – každý z nich se věnuje jiné oblasti a jejich pohled na problém mi často pomohl najít lepší řešení.
Kde se vidíte za pět let?
Upřímně? Netuším. Je to nepředvídatelné prostředí. Doufám ale, že budu dále pracovat na tématech, která mi dávají smysl, a že budu součástí inspirativního týmu. Ať už to bude kdekoliv.