V rozhovoru vítěz kategorie průmyslové umělecké fotografie v soutěži Czech Industry Challenge popisuje nejen vznik oceněné fotografie, ale i to, proč vnímá vědu jako umění a jaký má vztah k CEET i k focení samotnému.
Gratulujeme k ocenění! Jaký byl váš první pocit, když jste se dozvěděl, že právě vaše fotografie získala titul Univerzitní snímek roku 2025?
Když jsem se to dozvěděl, necítil jsem vlastně nic. Přirovnal bych ten stav k pravěkému muži, který po úspěšném lovu večer hledí do ohně a nemyslí na nic. V hlavě jsem měl úplně prázdno.
Můžete nám přiblížit, co vaše fotografie zachycuje a proč jste zvolil právě tento motiv?
Trochu s nadsázkou bych řekl, že zachycuje zoufalou snahu fotografa vyfotit objekt ve tmě. Prst, který je na snímku vidět, tam byl původně jen jako pomůcka pro doostření ve špatných světelných podmínkách. Když jsem se podíval do hledáčku, uviděl jsem to, co můžete vidět na výsledné fotografii, a rychle zmáčkl spoušť. Nazval jsem ji Věda naostro – protože byla pořízena opravdu "naostro".
Co pro vás osobně znamená spojení vědy a umění?
Věda je pro mě sama o sobě uměním a umění zase určitým způsobem vědou. Na první pohled se mohou zdát jako rozdílné světy, ale jsou si velmi blízké – oba hledají, zkoumají, objevují.
Byla fotografie plánovaná dlouhodobě, nebo šlo o spontánní nápad při práci pro CEET?
Pro CEET fotím už delší dobu, ale tahle konkrétní fotografie vznikla úplně spontánně.
Jak náročné bylo fotografii zrealizovat? Pomáhal vám někdo s přípravou scény?
Focení probíhalo na Institutu environmentálních technologií během Noci vědců, při jednom z pokusů, na kterém se podíleli Rudolf Ricka, Patrik Kopčan a Bartosz Romuald Zawadzki. Byla téměř úplná tma, neměl jsem stativ a na pořízení snímku bylo asi deset vteřin. V takových podmínkách je potřeba reagovat rychle a improvizovat. Kluci byli v zápalu pokusů a ochotně mi pomohli scénu připravit – bez jejich spolupráce by snímek nevznikl.
Takže to vlastně byla náhoda, buď teď anebo nikdy?
Přesně tak.
Musel jste při focení experimentovat?
Celý vznik snímku byl v podstatě jeden velký experiment. Když se nad tím zpětně zamyslím, vidím v tom i určitou paralelu s vědeckým bádáním – nikdy nevíte, jaký bude výsledek.
Vzpomínáte si na nějaký nečekaný moment z focení?
Ano. Vešel jsem do místnosti, kde se mělo fotit, a byla tam naprostá tma. Nebylo vidět vůbec nic. Říkal jsem si: „No výborně, tak tady teda budeme fotit.“
Dostavil se pocit stresu, nebo jste si řekl, že to prostě zkusíte?
Ve stresu jsem určitě nebyl.
Jak jste se o soutěži Czech Industry Challenge dozvěděl a proč jste se rozhodl zapojit?
Dozvěděl jsem se o ní víceméně náhodou díky kolegovi Matěji Šponiarovi, který na Centru energetických a environmentálních technologií zodpovídá za PR. Přesvědčil mě, že má fotografie šanci – sám bych to neudělal. On v ní viděl potenciál, který jsem si sám ani neuvědomoval.
Překvapilo vás, že vyhrála?
Ano. Do soutěže jsme poslali tři fotky, tato byla ta třetí. Nečekal jsem, že by zrovna tato fotografie mohla vyhrát. Když mi to Matěj volal, nevěřil jsem mu. Říkal jsem si: fakt?
Jak vnímáte roli takových soutěží pro prezentaci vědy a technologií veřejnosti?
Podle mě je to naprosto zásadní. Věda není hotová, dokud není odkomunikovaná. Věřím, že věda v lidech probouzí to lepší v nás. V době, kdy na nás média chrlí jednu negativní zprávu za druhou, může být věda takovým přístavem naděje, inspirace a motivace ke zlepšování světa.
Ocenění převzal na galavečeru v Praze váš kolega. Proč jste tam nebyl osobně?
Nejsem úplně typ na společenské akce, takže jsem byl rád, že ocenění převzal Matěj Šponiar, který je zároveň spoluautorem fotografie.
Věnujete se fotografii i mimo práci pro CEET?
Ano, fotografie je pro mě osobní únik z každodenní rutiny. Fotím hlavně pro radost – je to moje dlouhodobá vášeň.
Čemu se na CEET věnujete profesně?
Jsem zapojen do vědecko-výzkumných aktivit v oblasti elektroenergetiky, zejména v mezinárodním kontextu. Spolupracuji na vývoji moderních technologií a jejich zavádění do praxe.
Čemu konkrétně se v elektroenergetice věnujete?
V oblasti elektroenergetiky se zaměřujeme na výzkum a vývoj v několika klíčových oblastech. Dlouhodobě se věnujeme technologiím a komponentám pro inteligentní energetické sítě (smart grids), včetně návrhu systémů pro aktivní řízení sítě a zvyšování její spolehlivosti. Významnou oblastí je také diagnostika izolačních systémů elektrických zařízení, kde vyvíjíme nové metody pro včasné odhalení degradačních jevů.
Další oblastí zájmu je integrace elektromobility do energetických systémů, včetně řízení toků elektrické energie mezi vozidly a energetickými jednotkami s cílem podpořit odolnost kritické infrastruktury. Podílíme se také na mezinárodním projektu zaměřeném na plánování a řízení tzv. pozitivních energetických čtvrtí s využitím digitálních dvojčat.
Naše projekty tak propojují výzkum pokročilých technologií, digitalizaci a udržitelnou energetiku s důrazem na jejich praktické uplatnění v moderní elektroenergetice.
Jak jste se k práci pro CEET dostal?
Přes bakalářskou a diplomovou práci pod vedením doc. Prokopa, který spolupracoval s prof. Mišákem. Když se pak naskytla možnost pokračovat v doktorském studiu pod vedením prof. Mišáka, bylo rozhodnuto.
Máte už v hlavě další nápad na podobný fotografický projekt?
Fotím hlavně spontánně. Rád bych řekl, že mám vždy plán a vizi, ale pravda je, že často řeším spíš to, jestli mám nabitou baterii a dost místa na kartě. Fotografie beru jako výpověď o tom, jak věci skutečně jsou – a postprodukce ten tón jen podtrhuje.