Mikroplasty jako zdroj čisté energie? Vědci z Institutu environmentálních technologií představují inovativní řešení!

Nová studie s názvem „Photoreforming of PET and PLA microplastics for sustainable hydrogen production using TiO₂ and g-C₃N₄ photocatalysts“ byla publikována v časopise Journal of Environmental Chemical Engineering a zkoumá možnost využití světlem řízeného procesu zvaného fotoreformace, při kterém dochází k rozkladu mikroplastů za vzniku vodíku – bezemisního a obnovitelného paliva.

"Pracovali jsme s běžnými typy plastů – PET (polyethylentereftalát) a PLA (polylaktid), abychom přiblížili experiment reálným podmínkám. Testovali a porovnávali jsme účinnost dvou levných, netoxických a snadno dostupných fotokatalyzátorů – oxidu titaničitého (TiO₂) a grafitického nitridu uhlíku (g-C₃N₄)," řekl prof. Petr Praus, hlavní autor článku. Výzkum prokázal, že zejména ve vodném prostředí je možné dosáhnout vysoké výtěžnosti vodíku, přičemž TiO₂ dosahoval velmi slibných výsledků. Součástí studie byla i termodynamická analýza a testování stability katalyzátorů, což je zásadní pro případné budoucí praktické využití této technologie.

Tento výzkum je unikátní nejen tím, že zkoumá nový způsob využití obtížně recyklovatelného plastového odpadu, ale také tím, že nabízí potenciálně životaschopný způsob výroby zeleného vodíku pomocí sluneční energie. V době rostoucí potřeby udržitelných zdrojů energie a snižování emisí skleníkových plynů jde o příspěvek, který má velký potenciál pro budoucnost.

I když je výzkum zatím ve fázi základního vývoje, tým vědců z IET plánuje pokračovat směrem k většímu měřítku. Tento směr výzkumu tak představuje inspirativní propojení ochrany životního prostředí s výrobou obnovitelné energie a posun k cirkulární ekonomice.

 Tato studie byla finančně podpořena Evropskou unií v rámci projektu REFRESH (CZ.10.03.01/00/22_003/0000048) prostřednictvím Operačního programu Spravedlivý přechod a projektu OP JAK „INOVO!!!“. (CZ.02.01.01/00/23_021/0008588) poskytnutého Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Autoři rovněž děkují za podporu Velké výzkumné infrastruktury ENREGAT (projekt č. LM2023056).